Úvahy o designu, lidské mysli a vším mezi tím

︎︎︎

4

Úžasná typografie Přemka Zajíčka pro pivovar Chroust, zdroj: Instagram pivovaru

Osvobozování z řádků v životě i typografii

7. 6. 2021 – Veronika Opatrná
Typografie, seberozvoj, klavír



Myslím, že nejlepší, co pro sebe a společnost můžeme udělat, je vzdělávat se. Vzděláním si otevíráme cesty k dalším pohledům na věc, rozšiřují se nám obzory, napadají nás nové myšlenky – to, co jsme měli v životě doteď, najednou vidíme jako poprvé, v úplně novém světle. Učíme se tak pokoře i lásce k životu. Krom zaručených návodů na takové pocity jako je cestování či četba dobrých knih je pro mě v životě velmi inspirující a důležitá hudba.


Už od mala jsem se učila hrát na klavír a hra na něj byla vždy moji velkou zábavou. Dnes ale chci mluvit především o tom, jak mi právě tato dovednost a znalost ukazuje věci v novém světle – zabývám se sice především tvorbou materiálu vizuálního, ale je velmi přínosné se pokusit tuto tvorbu srovnávat s hrou právě na hudební nástroj. Fascinuje mě mnoho principů hry – například to, že se můžete tak zvláštním a speciálním způsobem napojit na skladatele mrtvého několik století, jako byste nahlédli do jeho hlavy a citů skrzevá napsanou skladbu. A tento pohled můžete nahlas zahrát a ostatní tak donutit ho procítit podle svého – neboli interpretovat. A z emočně silné interpretace se můžeme poučit i v tvorbě designu.


Problematika interpertace je úžasná. Notový zápis máme daný, instrukce jsou jasné, základ je neměnný – ale nikdy nebude jedna skladba znít dvakrát stejně. Známe ale také na druhé straně příběhy lidí, kteří nedokážou z pevně daných not vymáčknout ani kapku vlastního citu. Jejich hra postrádá onu vnitřní vášeň, nedokáže předat emoci. Odehrají to, co vidí na papíře a po několika letech pravděpodobně s hrou stejně přestanou, protože jim samotným příliš nedává smysl.


Často mě napadá analogie oněch pěti linek a čtyř mezer na notové osnově s umístěnými notami, klíči a pomlkami, a řádků textu a v nich chycených slov a znaků. Ačkoliv do klavíru jsem, co si pamatuji, vždy dokázala dostat emoci, v typografii jsem s tím velmi dlouho bojovala, stejně jako někteří lidé moří s interpretací skladeb. Nechci znít, že jsem nyní dokonalý designer a moje práce by měla jít příkladem, ale svou poměrně dost analytickou myslí se mi, věřím, podařilo zachytit některé z příčin, proč tomu tak bylo a teď je to dle mého nesrovnatelně lepší. Na rozdíl od hry na klavír je totiž v dobré typografii z mého pohledu mnohem větší podíl naučitelného řemesla a z něj dokonce i naučené intuice (i když talent jistě pomůže, ostatně jako u všeho). Jak tedy osvobodit slova z našich řádků v textových polích programů stejně tak jako klavírista nechá vyprávět dříve sterilní noty?


Určitě každý student na vysoké umělecké škole potkal lidi, kteří to prostě „cítí“ – do vínku jim byl dán velký talent a oni sami jsou jako hromosvod, který ostentativně svádí vlny svého umu na papír a obrazovky. Velmi intuitivně pracují s písmem a dosahují skvělých výsledků. Je jen dobře, že tak vynikající lidé pak učí další studenty – ale jakoby někdy ztráceli kontakt s těmi, kteří hromosvody nejsou. Obecně se někdy designerská výuka nese na těchto abstraktních, uměleckých vlnách – přitom postupy a metody přemýšlení „z druhé strany barikády“, ze strany světa jasné logiky vědy, nám můžou někdy neuvěřitelně pomoci. Pořádek nám může posloužit, i když chceme všem vypálit zrak nevídanou odrzlou „typoškou“.


Moje rada je tedy: analyticky si při začátku práce podrobně rozeberte odpovědi na úplně základní otázky, např. o jaký projekt se vlastně jedná, jaké další podklady k písmu používáte, jaká je cílová skupina, jak tedy chcete, aby to celé působilo – a vypište si tři slova, pocity, které chcete z typografie či grafiky dostat. To by ostatně měl být začátek úplně každé funkční grafické práce spíše než střílet všechno od boku, jak mi to zrovna přijde. Rozeberte si postupně jasnými slovy to, co momentálně cítíte jen srdcem. A pokud zatím nevyciťujete, jestli se vám k projektu hodí spíše obří tučná bezpatka nebo vychytralý zdobný serif, právě analýzou projektu a zcela suchou, logickou úvahou dojděte k závěru, jaké písmo se pak pro projekt hodí a to klidně i vylučovací metodou. Například: „Designuji logo pro odvětví výroby židlí… asi se nehodí extendované, příliš tenké je nečitelné, zdobné působí příliš jemně, asi by to celé mělo spíše působit pevně, tuze…“ Z toho už se v začátku můžeme odrazit. Zázraky dělá i nepostradatelná rešerše. Proč další designeři zvolili právě toto písmo a jeho řešení? Pátrejte poctivě do hloubky. A i když se snažíme jít ve své tvorbě za daná pravidla, je velmi dobré je znát a z nich se odrážet do lákavé novoty.

Logo Ondrej Jóba pro Živou vlnu – hnutí za práva zvířat a přírody s přesahem do tvorby, ilustrace a designu. Jak na vás logo působí? Jaká loga mají podobná hnutí? Zdroj: Instagram Živé vlny

Pokud vám stále přijde ošklivé to, co jste vytvořili po hodinách moření na obrazovce před sebou, úplně stejně tak si analyticky rozeberte to, co vidíte – vidím černé tučné slovo střední velikosti, s menším prostrkáním, minuskami, o pěti písmenech. Pravděpodobně se vám nelíbí, protože na něm není vůbec nic zajímavého nebo jste vytvořili dokonce něco, co vám přijde vyloženě hrůzné. Aby písmo bylo žhavé, fresh a sexy, musíte jít ze své komfortní zóny a pustit ho na svobodu – mě překvapivě v momentu totálního záseku pomáhá analyticky si probrat, co jsem už zkusila a co ne a pak jen dále zkoušet a zkoušet. Pomáhá mi designovat velmi rychle, sekat to jak Baťa cvičky spíše než se babrat v jednom textovém poli. A také se nebabrejte v nějakém poklidném jednání – vezměte slovo a protáhněte ho extrémy, pohazujte s tím ze strany na stranu a zadávejte šílená čísla do všech kolonek, které jste ještě nevyzkoušeli. Nechceme se stát zajímaví tím, že děláme uřvanější věc než kdokoliv předtím (i když to teď letí), ale snažíme se přijít na zajímavý princip, který nás odliší a může nás posunout dál. Do práce vložte energii. Pomozte si analogovou metodou. Bavte se. Hrajte si. Interpretujte. Soustředťe se, učte se z chyb, chytejte je a pozorujte. Design je návrh. Design znamená věci tak narafičit, aby to celé vypadalo úžasně. Porvěte se s tím a použijte jakékoliv nekalé zbraně. A jak říká jeden kluk – není blbý písmo, jen blbá práce s ním.


Je také velmi důležité si písmo „odkoukávat“. Dívejte se neustále kolem sebe, ukládejte si v prohlížeči i do šuplíku příklady typografických řešení, které vás zaujmou. A ta nejlepší z nich na sebe nenechte působit jen pocitově – přestaňte na ně dokola jen obdivně koukat a přeneste je do počítače a zkuste je napodobit. Jaktože tohle řešení působí tak úžasně? V programu přijdete většinou na to, že to je nějakým úplně jednoduchým trikem – prostě „jen“ dobře vybrané, nevšední a kvalitní písmo, trochu menší proklad, chytrá hra s velikostí a současná barva a božská typografie je na světě. Opravdu si ji zkuste takto vytvořit, otevře vám to nové obzory, vaše vzory se snesou z nebe na zem k vám a vy uvidíme, že i vy takový design můžete tvořit.


Nadpozemný design studia Animade. Proč ale? Zvětšte si obrázek 10x a zamyslete se nad tím, co vidíte. Zdroj: Instagram Animade


A pokud vám to stále nejde, platí bohužel to nejbolestnější a nejdůležitější – „odmakat si to“. Dlouho jsem se písmu vyhýbala, klauzury si přizpůsobovala tak, aby na mě to písmo „nějak nevyšlo“, práci s ním jsem přenechala ostatním a nebo, pokud to bylo nutné, ho napsala ručně na poslední chvíli. Myslím, že je to nešvar, který škodí ve výsledku více, než si dokážeme představit – jít naproti svým strachům a problémům považuji za zásadní dovednost v životě. Až když jsem se práce s typografií přestala bát, začala jsem vidět první výsledky. Nebát se je proces, který vyžaduje práci, ale po překvapivě krátkém čase je čím dál lehčí, to zaručuji.


Hromosvodní formalisté nad takovými věcmi ani nepřemýšlejí – jen prostě konají a my se od nich můžeme učit tím, že s pomocí logiky a analytiky odhalíme jejich tajemství a za pár let s nakoukáváním a dřinou i my můžeme začít jednat formálně intuitivně. Naučeně intuitivně. I my pak můžeme osvobodit nebohá písmena z nudných a rigidních řádků, můžeme se naučit podklady ve wordu interpretovat a nechat lidi číst je očima a vyvolávat v nich vjemy a pocity dle našeho přání :–).

︎