Úvahy o designu, lidské mysli a vším mezi tím

︎    ︎    ︎    ︎

4

Úspěch v designu – který je ten pravý a existuje vůbec?
20. 5. 2021 – Veronika Opatrná
Design, seberozvoj, psychologie


Před necelým půl rokem jsem mluvila ve svém ateliéru o své knize Starý lev a mladá opice. Kniha byla čerstvě vydána a já jsem prohlásila „Jsem zvědavá, kam se všude s tou knihou dostanu.“

Dostala jsem se do míst, kam se mi ani nesnilo. Svoje cíle jsem splnila na milion procent. JÁ MÁM ČLÁNEK VE FONTU A INZERCI V RESPEKTU A MLUVILA JSEM NA DESIGNBLOKU A MÁM ROZHOVOR V NOVÝM PROSTORU A NA FORBSU. A třeba se ještě i někam dál podívám. Zažila jsem insane množství skvělých a nových věcí, o kterých bych mohla básnit dlouho. A měla jsem taky setsakramentský štěstí!!! Satsakramentský!


Každičký můj úspěch mě nutí k zamyšlení. Když jsem byla přijata jako totální noobák na vejšku, chtěla jsem být nejlepší na světě. Docela brzo jsem pochopila, že peníze, publicita a opěvování mě úplně míjí. Jsem ráda úspěšná, ale velmi jasně cítím, že tohle všechno jde úplně mimo moje <3, ani se to k němu nepřiblíží. Přitom mě tak hrozně trápilo, když jsem něčeho nedosáhla a když se mi to ono nesmírně vytoužené konečně povedlo, za pár hodin jsem na to zapomněla, vždyť přeci o nic nešlo. Až nedávno jsem zjistila, že i přesto, že mi bylo úplně jasné, že tam něco neklape, pořád jsem se úporně snažila na někoho udělat dojem, na toho nejtvrdšího soudce – na sebe; marně, protože v mých očích mi žádný úspěch nemohl přidat na hodnotě, dokud jsem to neudělala sama.

Tyhle věci nahoře jsou rozhodně milníky, nad kterými jsem se dříve rozplývala a říkala si, že pak budu teda určitě totální hustej designer. Je to zvláštní myšlenka. Že moje bývalé já by na to moje současné hledělo s obrovskou závistí a srovnávalo by se do aleluja. Přitom já si přijdu pořád… jen jako já :–) Na začátku, s obrovským obdivem ke svému řemeslu.


Ale je mezi námi jiný podstatný rozdíl –  hrozně moc jsem se naučila a dnes už jsem na sebe hodná. Už mě nikdo nonstop nebuzeruje, neshazuje. Přísnost a disciplína sice vzala dost prudce za své (což mi přijde dost zábavné) a přijde mi, že je vlastně většina věcí naprosto jedno, což je úžasně osvobozující. Nicméně svému vnímání úspěchu a hodnocení se stále snažím porozumět, ale teď už trpělivě. Stále si kladu otázky, jak trávit svůj čas, jakým směrem jít, co je důležité a co je vlastně ten opravdový úspěch. Možná není správný čas na tohle filozofování, protože momentálně mi můj život přijde jako rozjetej flek a vůbec nějak nevím, kde a kdy se ocitám a hrozně těžko hledám motivaci k čemukoliv. Také je mi protivné „prociťovat“ nějaký obdiv, nutit se být odvařená z mých úspěchů. A tak to nedělám, asi to prostě nejsem vůbec já. Koukám se na tyhle slajdíky a jsem jen prostě ohromená, co všechno jde v životě dělat, co všechno jde změnit, co se jde naučit a co všechno lze cítit, jako bych si šáhla na ovládání tý úplně nejlepší hry ;) Jen se mi teď nechce hrát na hard-core, a i to je výsostně v pohodě. Fakt
︎



Krása v ošklivosti a další trendy posílající design do háje


20. 5. 2021 – Veronika Opatrná
Design, seberozvoj, psychologie



Píši, tedy jsem. Jak nazírat na podezřívání z krádeže? Jeden by si mohl myslet, že... Můj kamarád Urza jeAle je mezi námi jiný podstatný rozdíl –  hrozně moc jsem se naučila a dnes už jsem na sebe hodná. Už mě nikdo nonstop nebuzeruje, neshazuje. Přísnost a disciplína sice vzala dost prudce za své (což mi přijde dost zábavné) a přijde mi, že je vlastně většina věcí naprosto jedno, což je úžasně osvobozující. Nicméně svému vnímání úspěchu a hodnocení se stále snažím porozumět, ale teď už trpělivě. Stále si kladu otázky, jak trávit svůj čas, jakým směrem jít, co je důležité a co je vlastně ten opravdový úspěch. Možná není správný čas na tohle filozofování, protože momentálně mi můj život přijde jako rozjetej flek a vůbec nějak nevím, kde a kdy se ocitám a hrozně těžko hledám motivaci k čemukoliv. Také je mi protivné „prociťovat“ nějaký obdiv, nutit se být odvařená z mých úspěchů. A tak to nedělám, asi to prostě nejsem vůbec já. Koukám se na tyhle slajdíky a jsem jen prostě ohromená, co všechno jde v životě dělat, co všechno jde změnit, co se jde naučit a co všechno lze cítit, jako bych si šáhla na ovládání tý úplně nejlepší hry ;) Jen se mi teď nechce hrát na hard-core, a i to je výsostně v pohodě. FaktAle je mezi námi jiný podstatný rozdíl –  hrozně moc jsem se naučila a dnes už jsem na sebe hodná. Už mě nikdo nonstop nebuzeruje, neshazuje. Přísnost a disciplína sice vzala dost prudce za své (což mi přijde dost zábavné) a přijde mi, že je vlastně většina věcí naprosto jedno, což je úžasně osvobozující. Nicméně svému vnímání úspěchu a hodnocení se stále snažím porozumět, ale teď už trpělivě. Stále si kladu otázky, jak trávit svůj čas, jakým směrem jít, co je důležité a co je vlastně ten opravdový úspěch. Možná není správný čas na tohle filozofování, protože momentálně mi můj život přijde jako rozjetej flek a vůbec nějak nevím, kde a kdy se ocitám a hrozně těžko hledám motivaci k čemukoliv. Také je mi protivné „prociťovat“ nějaký obdiv, nutit se být odvařená z mých úspěchů. A tak to nedělám, asi to prostě nejsem vůbec já. Koukám se na tyhle slajdíky a jsem jen prostě ohromená, co všechno jde v životě dělat, co všechno jde změnit, co se jde naučit a co všechno lze cítit, jako bych si šáhla na ovládání tý úplně nejlepší hry ;) Jen se mi teď nechce hrát na hard-core, a i to je výsostně v pohodě. Fakt.

︎



Krása v ošklivosti a další trendy posílající design do háje


20. 5. 2021 – Veronika Opatrná
Design, seberozvoj, psychologie



Píši, tedy jsem. Jak nazírat na podezřívání z krádeže? Jeden by si mohl myslet, že... Můj kamarád Urza jeAle je mezi námi jiný podstatný rozdíl –  hrozně moc jsem se naučila a dnes už jsem na sebe hodná. Už mě nikdo nonstop nebuzeruje, neshazuje. Přísnost a disciplína sice vzala dost prudce za své (což mi přijde dost zábavné) a přijde mi, že je vlastně většina věcí naprosto jedno, což je úžasně osvobozující. Nicméně svému vnímání úspěchu a hodnocení se stále snažím porozumět, ale teď už trpělivě. Stále si kladu otázky, jak trávit svůj čas, jakým směrem jít, co je důležité a co je vlastně ten opravdový úspěch. Možná není správný čas na tohle filozofování, protože momentálně mi můj život přijde jako rozjetej flek a vůbec nějak nevím, kde a kdy se ocitám a hrozně těžko hledám motivaci k čemukoliv. Také je mi protivné „prociťovat“ nějaký obdiv, nutit se být odvařená z mých úspěchů. A tak to nedělám, asi to prostě nejsem vůbec já. Koukám se na tyhle slajdíky a jsem jen prostě ohromená, co všechno jde v životě dělat, co všechno jde změnit, co se jde naučit a co všechno lze cítit, jako bych si šáhla na ovládání tý úplně nejlepší hry ;) Jen se mi teď nechce hrát na hard-core, a i to je výsostně v pohodě. FaktAle je mezi námi jiný podstatný rozdíl –  hrozně moc jsem se naučila a dnes už jsem na sebe hodná. Už mě nikdo nonstop nebuzeruje, neshazuje. Přísnost a disciplína sice vzala dost prudce za své (což mi přijde dost zábavné) a přijde mi, že je vlastně většina věcí naprosto jedno, což je úžasně osvobozující. Nicméně svému vnímání úspěchu a hodnocení se stále snažím porozumět, ale teď už trpělivě. Stále si kladu otázky, jak trávit svůj čas, jakým směrem jít, co je důležité a co je vlastně ten opravdový úspěch. Možná není správný čas na tohle filozofování, protože momentálně mi můj život přijde jako rozjetej flek a vůbec nějak nevím, kde a kdy se ocitám a hrozně těžko hledám motivaci k čemukoliv. Také je mi protivné „prociťovat“ nějaký obdiv, nutit se být odvařená z mých úspěchů. A tak to nedělám, asi to prostě nejsem vůbec já. Koukám se na tyhle slajdíky a jsem jen prostě ohromená, co všechno jde v životě dělat, co všechno jde změnit, co se jde naučit a co všechno lze cítit, jako bych si šáhla na ovládání tý úplně nejlepší hry ;) Jen se mi teď nechce hrát na hard-core, a i to je výsostně v pohodě. Fakt.

︎


1     2    3    4